When a man loves a žena. Znáte tento film? Krásný, že? Kromě myšlenky filmu pro mě pěkný i prostředím, kde se odehrává. Ulice města San Francisco, které mám velmi rád, nejklikatější ulice na světě, most Golden Gate, stará tramvaj či krásné parky. Ještě si chvíli posnívam o cestování, ale už si přeji svět, ve kterém se bude fungovat normálně.
Před týdnem jsme s manželkou dívali jeden z jejích nejoblíbenějších filmů: Když muž miluje ženu. Film má více než 20 let, vím to určitě, protože tento film jsem jí daroval na dvd na Vánoce velmi dávno, myslím, že ještě jsme ani nebyli manželé. Myšlenka filmu je nadčasová. Rozdíl je v tom, že před dvaceti lety se mi líbil název filmu a ostatnímu jsem velmi nerozuměl. Vlastně na svůj věk a emoční „nevyspělost“ rozuměl a bral ho jako pěkný romantický příběh s happyendem, při kterém každý pár s balíkem popcornu stráví hezký večer.
Dnes po více než 20-ti letech se dívám na to úplně jinak. My, muži, se v dnešní době strašně snadno vzdáváme. Nával emocí svých žen těžce zvládáme a raději utéci. Michael (Andy García roli zahrál bravurně) je muž, který ukázal, že je mimořádně důležité uvědomit si, že když vztah jde dolů vodou, třeba začít od sebe, pátrat po svém podílu chyby a ne hledat rovnou problém v partnerce. Vztah tvoří dva, a tak jak společně tvoří to krásné, spolu kreuje i problémy. Když vznikne problém, je třeba ho řešit společně a nevzdat to, pokud se problémy nevyřeší. I když řešení mohou být někdy složité. Film popisuje krásné a stále vášnivé manželství, pěknou rodinu až do momentu, kdy naplno propuknou alkoholické problémy manželky Alice (Meg Ryan). V začátcích svou závislost skrývá, ale jak to při závislostech prostě bývá, jednou to vyjde na povrch. Ona, tedy vlastně oni, se rozhodnou zabojovat s problémem a Alice odchází na protialkoholní léčení.
Z pohledu muže to vypadalo tak, že vše bylo ideálne- láska, sex, krásné děti, krásná a skvělá manželka a přece tu něco nebylo v pořádku. Přehnaná péče a láska muže, která doslova „udusí“ celý vztah. Je úžasné vidět, že i když je Michael přesvědčen, že jí dává největší lásku, jaké je schopen a vznikne problém, tak dokáže přijmout realitu a podívat se na to ze strany partnerky. Přineslo to uvědomění si, že problémem je vlastně on. Obrovská sebereflexe, jakou asi ani neznám u žádného muže a to včetně sebe.
Film je poučný i v tom, že ukazuje, jaké je těžké věci přijmout, jaké jsou a odstoupit od nich, aby je bylo vidět v celém obraze. Jak je chtít mít sílu změnit to a hlavně změnit sebe a svůj přístup. Pro mě je to jeden z hrdinů. Sám vím, kolik neshod u nás doma vzniká kvůli mně a mému vidění světa a našeho vztahu a mnohdy se mi stane, že sebereflexi potlačí moje ego. Já vnímám muže v pozici hlavy rodiny jako součást dvojice, ne jako někoho nad ženou. Doba je jiná a mám pocit, že mnoho žen ani nedostane prostor na to, aby byly samy sebou. Založení rodiny, mateřská jedna, druhá, možná třetí a pak to už nabere monotónní směr. Muž se stará o zajištění rodiny, ale zároveň kontinuálně chodí do práce, má své koníčky, přátele a žena kvůli dětem zůstane stát. Ne proto, že by chtěla, ale mnoho věcí její přischne automaticky, protože se to nějak bere, že úloha ženy je být matka. Chvíli to vydrží a jak děti rostou, už ani možná nemá odvahu vrátit se zpět do světa. Možná ze strachu z narušení mateřské role, kterou splňovala dobře a vlastně ani nemá sílu věci měnit, protože nemá tu podporu, jakou potřebuje. Nemluvím o ženách, které již jinou roli mít nechtějí, protože jim to tak vyhovuje. Ale to je také k zamyšlení, jestli je to opravdu tak.
Podle mě není nic krásnějšího, než když se každý z partnerů může realizovat v tom, co ho naplňuje, že může mít svůj čas a úkoly v rodině se jednoduše střídají a spoluvytvářejí přeje prostředí. Já, například, když je třeba, operoval či uspím děti, rád vařím a vím být s dětmi týden sám, dokud je manželka na služební cestě. Manželka je také zcela samostatná, když jsem pryč já. Podstatné je, aby každý z partnerů měl prostor růst, žít a budovat svůj vlastní potenciál tolik, kolik potřebuje, ale zároveň i rovnováhu tak, aby to vyhovovalo oběma.
Ve filmu byl Michael ideálním otcem, který měl skvělou práci a doma byl dokonalým a přehnaně pečlivým manželem. Až to přišlo do momentu, že dokonalost partnera a hlavy rodiny je iritující a nedává prostor tomu druhému. Ze samé velké lásky Alice vlastně nedovolil dýchat, být sebou a dělat chyby. Přebíral za ni i takové triviální věci, jako je vyřešení dětské hádky. Tato věta od Alice mluví za vše: „Alespoň jednou řekni, že něco nevíš …“. Někteří muži se staví do role, že vždy všechno vědí a na všechno mají odpověď. A jaksi neberou, že nemusí být správná a vůbec, ale vůbec to nemusí být tak, jak to vidí oni. Já sám se stále učím, že moje pravda není pravda, ale jen můj názor a pravda je vždy někde uprostřed.
